Sil ubývá ... 

Březen 2007
Dnes, více než rok po mém definitivním návratu z dlouhodobého pracovního pobytu ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku (2000 – 2005), musím konstatovat následující:

Můj současný rodinný život (od nějž jsem byl v zahraničí izolován), dobrodružnější způsob obživy (drobné podnikání) a vůbec nutnost, denně se protloukat prostředím našeho specificky českého pseudomoderního kapitalismu a pseudodemokracie, spotřebovává tolik mých sil i času, že na Mysterydogs z toho zbývá bohužel pouze naprosté minimum, pokud vůbec něco ...
Přesto ještě neházíme flintu do žita a tu a tam se ještě na něco zmůžeme ...

Velice děkujeme všem, kteří nám přesto zachovávají přízeň!

Ale přesto ...

Březen 2007
Ale přesto, pokud nějaké síly a čas zbudou, snažím se je věnovat především literární činnosti. Zatím nejlepším výsledkem je vydání níže uvedené knížky u libereckého nakladatelství Dialog (www.dialog-lbc.cz) v březnu 2007:

Na ukázku předmluva knížky:
Na následujících stránkách se setkáme se svědectvími o tom, že do beztak již nepříliš utěšeného bytí naší reality, dopadá zřejmě tu a tam, s jakousi krutou a nepředvídatelnou svévolí, dosud neobjasněný ohnivý úder neznámých sil.

Nic netušící zasažený jedinec vzplane náhle plamenem, aby se zakrátko poté proměnil v ohořelou mrtvolu, v některých případech dokonce v hromádku popela. Jenom nepatrnému zlomku postižených se tuto událost podařilo přežít; s těžkými popáleninami a aniž by byli k celé věci schopni říci cokoliv rozumného na vysvětlenou. Popsaný jev bývá označován zkratkou SHC, vytvořenou z anglického výrazu “Spontaneous Human Combustion“, překládaného obvykle jako “samovolné vzplanutí osob“.

Z hlediska terminologického k tomu pouze poznamenejme, že v českém technickém názvosloví se pod pojmem “vzplanutí“ rozumí zapálení par nad hořlavou kapalinou přímým působením plamene. “Vznícením“ je pak míněno zapálení hořlavé látky vysokou teplotou okolního prostředí, tedy bez přítomnosti plamene. Pro české označení jevu SHC bývají tyto pojmy často používány oba, což ostatně odpovídá i dosud zcela nejasným okolnostem či podmínkám, za kterých tento děsivý jev nastává. Zdá se ovšem, že pojem “vzplanutí“ se objevuje přece jen častěji, takže se jej přidržíme i nadále. Pro úplnost snad ještě dodejme, že anglickému “combustion“ by ovšem nejlépe odpovídal český výraz “spálení“. Ten se však v případě SHC u nás kupodivu nijak nezabydlel.

Chceme-li se seznámit blíže nejen s historií oněch otřesných úmrtí v plamenech, ale i s dosavadními pokusy o jejich vysvětlení, musíme se, chtě nechtě, ponořit do světa záhad. Zde se z hlediska ohrožení lidských životů, obvykle však nikoliv tak drastickým a fatálním způsobem, k jevu SHC snad poněkud blíží pouze některé nejdramatičtější případy jevů UFO či událostí v Bermudském trojúhelníku. Z tohoto pohledu se pak ovšem příhody s lochneskou příšerou mohou jevit skoro jako kratochvilná vyprávění pro děti, o zcela nevinných, ba dokonce esteticky a esotericky harmonizovaných kruzích v obilí ani nemluvě.

Jev SHC je výzvou pro badatele v oblasti záhad, publicisty, požární či policejní vyšetřovatele i vědce, nenechává však v klidu ani širokou veřejnost. Po překonání prvního nárazu hrůzy, pravda, možná i jisté ošklivosti, útočící na nás z příběhů o této bizarní tváři smrti, patrně každého z nás napadne jediná otázka:

Proboha, jak je to vůbec možné?

Ovšem, nalézt uspokojivou odpověď se dosud nikomu nepodařilo. Fakta stojící v pozadí tohoto děsivého jevu jsou totiž zahalena závojem, utkaným z podivné směsice nedostatečných informací, hrůzy, legend a polopravd.

Samozřejmě, existují i skeptici, odpovídající na výše položenou otázku rozhodným – nijak! Jsou přesvědčeni, že žádný jev SHC prostě neexistuje a jedná se jen o určité a ještě velmi účelově interpretované shody okolností.

Kritický postoj skeptiků je ovšem pochopitelný. Ano, povaha světa záhad, i povaha lidská, je takového druhu, a s tím se musíme smířit, že ono fascinující pole záhad se hemží nejen řadou naivních omylů, ale je bohužel prorostlé i plevelem polopravd, mystifikací, ba přímo účelových lží. Jejich motivy jsou dobře známé: Jednak obyčejná a věčná lidská hloupost, dále stejně tak věčná touha po laciné popularitě a po byznysu za každou cenu.

Na druhou stranu si připomeňme alespoň dvě z nesporných, seriózních a mezinárodně uznávaných autorit, jejichž působení na poli záhad nás vede k přesvědčení, že zde stále existují témata, se kterými stojí zato se vážně zabývat. A obě tyto osobnosti věnovaly mimořádnou pozornost právě hrůznému jevu SHC.

Řeč je jednak o nezapomenutelném Arthuru C. Clarkovi. V devadesátých letech minulého století jsme mohli shlédnout několik populárně naučných televizních seriálů, v nichž se tento vědec světového formátu významně angažoval při zkoumání záhadných jevů naší současnosti. 

Totožnost druhé osobnosti nás pravděpodobně velmi překvapí, stejně jako období jejího života. K setkání s ní bychom se totiž museli přesunout do viktoriánské Anglie, a popovídat si s jedním z jejích nejslavnějších spisovatelů, s Charlesem Dickensem (1812-1870). Zdá se, že byl jednou z prvních významných osobností, která se děsivým jevem SHC začala systematicky zabývat.

Je tedy zřejmé, že informace o fenoménu SHC mají rozsáhlejší a starší kořeny, než pouhých několik možná nesprávně či zmanipulovaně vyhodnocených případů “obyčejného“ požáru z minulých desetiletí, byť s tragickými následky.

Ovšem, nejasností zde panuje stále víc než dost. Pokusme se proto na následujících stránkách podívat se na celou záležitost poněkud podrobněji. Co přitom mohu slíbit je, že tak učiníme, a to zcela zásadně, pohledem střízlivým, věcným a co možná objektivním.

Že se nás však při čtení následujících stránek tu a tam nezmocní jisté zvláštní znepokojení, dokonce snad onen pověstný, podivně chvějivý pocit v oblasti žaludku či páteře, to si slíbit netroufám ...
Autor
Pardubice, listopad 2006