| Co není SHC (2) |
říjen 2003Mysterydogs reagují na epizodu seriálu A.C. Clarka, české televizní stanice, 1998.
Komentář 1Všeobecné informace o jevu samovolného vzplanutí osob jsou uvedeny v kap. SHC (1). Zde se zaměřujeme na další možnou hypotézu, která byla prezentována ve výše uvedeném seriálu a vůbec je poměrně rozšířená. Popis hypotézyHypotéza předpokládá, že zdrojem energie způsobující jev SHC je vodík: V těle dochází neznámým mechanismem k rozkladu vody na vodík a kyslík; tyto plyny spolu po zapálení opět reagují, vodík shoří na vodu. Přitom jsou vysokou teplotou tohoto procesu působeny pozorované jevy. PátráníPokusme se nyní oprostit se na chvíli od zdrcující hrůznosti celého jevu SHC a zamysleme se nad tím, které tepelné procesy musí v napadeném těle především proběhnout, a to během několika pouhých minut; některé z procesů mohou pravděpodobně probíhat do jisté míry paralelně. Jde tedy o: Zahřátí vody, obsažené v napadeném těle a představující zhruba 70 % jeho hmotnosti, k bodu varu, odpaření veškeré vody, zahřátí tělesných tkání na zápalnou teplotu, shoření těchto tkání. Přitom je velmi pravděpodobné, že tepelná energie vzniklá hořením tukových tkání představujících nanejvýš snad 20 % tělesné hmotnosti, není dostatečná k tomu, aby veškeré výše uvedené proces proběhly v plném rozsahu. Navíc zde musí být dokonce takový nadbytek energie, v důsledku kterého dojde i k destrukci kostí. Účast jakési neznámé “externí“ energie, se tedy zdá být nabíledni. Dokonce se zdá být logické, že pokud by voda v těle byla rozložena na vodík a kyslík, které by spolu vzápětí opět reagovaly na vodu, mohlo by hoření probíhat uvnitř těla, aniž by bylo závislé na přísunu vzdušného kyslíku z okolí. Také energie, poskytovaná touto zpětnou syntézou vody by byla více než dostatečná. Potud se tedy zdá být vše v pořádku. Při bližším pohledu však celá situace vypadá poněkud jinak: A pak další věc, na kterou příznivci této hypotézy zcela zapomínají, přesněji řečeno, většina z nich ji vůbec netuší: Na základě nejprostších fyzikálně chemických pravidel lze spočítat, že plyny vzniklé z jednoho kilogramu (či chcete-li litru) vody zaujmou za normálních podmínek objem téměř 2 m3. Takže například v těle metrákového chlapa by se rozkladem vody (které je v jeho těle přibližně 70 kilogramů) vyvinulo necelých 140 m3 vodíku a kyslíku. Hustota lidského těla je zhruba 1,0 g.cm-3. To znamená že objem těla našeho hypotetického metrákového modelu je asi 100 litrů. Objem plynů vzniklých rozkladem jeho tělesné vody by tedy byl přibližně jeden tisíc čtyřistakrát větší, než objem jeho těla. Ubožák by byl roztrhán na kusy tlakem vyvíjejících se plynů ještě před začátkem procesu hoření, což odporuje pozorovaným skutečnostem. Navíc se zde nabízí i další katastrofický scénář. V tomto případě, kdy jde o vznik téměř 140 m3 stechiometrické (lidově řečeno jaksi chemicky vyvážené) směsi vodíku a kyslíku, si lze těžko vůbec nějaké “hoření“ představit. Směs by totiž explodovala při sebemenším plamenném podnětu, a možná i bez něj. Hasiči by tak po jevu SHC nenacházeli více méně netknutý pokoj s obligátní hromádkou popela, ale spíše zbořeniště. VýsledekHypotéza vysvětlující jev SHC na základě hoření vodíku vzniklého rozkladem tělesné vody nevysvětluje vlastně nic. Ba dokonce, z původního jediného problému, odkud se bere energie vyvolávající SHC, vytváří vlastně problémy čtyři:
ZávěrZkoumaná hypotéza
Komentář 2Naše hluboká nedůvěra k předložené hypotéze nic nemění na tom, že televizní seriál uváděný A.C.Clarkem považujeme, vzhledem k jeho věcnosti a serióznosti, za dosud jeden z nejzdařilejších záhadologických pořadů.
|